VIRTUÁLNÍ VÝSTAVA ŽIMOB
Virtuální komentovaná výstava Pavel Zubek - ŽIMOB
Doba koronavirová nás mnoha nový věcem naučila, k mnoha věcem donutila. Například přenést své aktivity do online světa. A tak jsme se rozhodli přizpůsobit se a pozvat vás s Pavlem Zubkem na naši první virtuální komentovanou výstavu.
Pavla, známého hlavně jako autora skvělých industriálních fotografií, Vám s jeho snímky pořízenými mobilem představíme netradičně. Proč a jak tyto momentky vznikly? Co evokují nebo jaké příběhy se s nimi pojí?
1) KINO: Začneme jídlem a pitím, to člověka vždy dobře naladí. Vnímáš to taky tak?
PAVEL: Jsem milovníkem dobrého jídla i pití. Také je to na mně vidět! Takový steak nebo kachna na zelí s knedlíkem, ach, sliny se sbíhají… Nebo po dobře odvedené práci hezky načepované pívo s poctivou čepicí – to také potěší! Hlavně v letních měsících. Tvrdý alkohol nepiju už mnoho let, prostě mi nechutná, za to si rád pochutnám na krásném víně a pokud jste s přáteli v nějakém hlubokém sklípku na Moravě či na Tokaji, tak co může být lepšího?! Fotografie naleznete ZDE.
2) KINO: Vím, že od střední školy pracuješ stále na jednom místě. Se stejnou manželkou jste spolu řadu let. Adresu bydliště jsi taky nezměnil. Dá se říct, že jsi v tomto ohledu taková „konzerva“?
PAVEL: Mám rád stabilitu a využívám ověřených věcí či zkušeností, ale nejsem si jist, jestli je to konzervativní styl? To bych se neodvážil zrušit mé penzijní pojištění a koupit si tak mou první digitální zrcadlovku nebo bych nezruinoval rodinný účet, a to více krát, abychom mohli letět do Asie či Ameriky… Ano, manželku mám jednu, to mi vyhovuje a jsem spokojen, o milenkách tu hovořit nebudu, budou to číst lidé, heh. Možná se budeš divit, ale já pár zaměstnání v raném věku prošel, ale posledních 30 let jsem zakotvil u jedné firmy, to je pravda. Přesto si troufám říci, že se zatím snažím přizpůsobit nové době, jak se dá, občas se to nezadaří, ale to zná asi spousta lidí? Fotografie naleznete ZDE.
3) KINO: Jak velký jsi romantik?
PAVEL: Romantik? To musí posoudit manželka, ta mě zná nejlépe. Co já jsem měl za romantiku, to ona třeba za utrpění, ale nakonec jsme se nějak názorově sešli a myslím si, že člověk, který rád poznává nové světy, ráno pokaždé žasne při východu slunce na krásné barvy na nebi, občas koupí manželce kytku, večer si u vína zapálí svíčku, asi romantikem bude. Fotografie naleznete ZDE.
4) KINO: Vím, že rád cestuješ do vzdálených zemí a že o Kubě dovedeš zaujatě vyprávět. Co Ti učarovalo a mobilem jsi nezachytil?
PAVEL: Kuba je zatím ta země, kde komerce nezničila lidské vazby. Tam se sousedi nejen zdraví, ale vypomáhají se vším možným neb tam toho moc nemají. Nejsou otroky peněz tak, jako jsme se jimi za posledních 30 let stali my. Honíme se za kariérou, nejsme vůbec doma, ale v práci. Děti mladí ani nemohou mít, protože nemají kde bydlet…mohl bych o tom psát dlouho. Kubánci rodinu zatím mají v tom pravém smyslu slova. To moc vyfotit nejde, i když jsem se snažil. Ale třeba jejich moře nebo doutníky. Normálně jsem tam začal kouřit! Myslím ty doutníky. Krásné ženy a tanec, k tomu piňakoláda či dajkiri, horký večer, široké pláže… Fotografie naleznete ZDE.
5) KINO: „Vvv“ na prostředním snímku je opravdu trefné! Proč cesta do Vietnamu, inspirovala Tě místní komunita lidí? A nosil jsi „vietnamky“ za „totáče“?
PAVEL: Do Vietnamu jsem jel z praktických důvodů. Na svatbu mého bráchy, který si vzal Vietnamku. Mohl jsem tak poznat rodinu, jejich zvyky či tradice, ale i ochutnat neskutečnou kuchyni, která patří k té nejlepší na světě!!! Při druhé návštěvě jsem se i staral o to, abych poznal jejich přírodní či historické bohatství, jejich města, krajinu, minority v horách, ale i krapet industriálu. Musím se přiznat, že za totáče jsem nosil „Kristusky“. Vietnamky až v práci při koupeli nebo v samotném Vietnamu, ale problém byl v tom, že tam nikde neměli mou velikost, vše měli o polovinu menší než tady. Fotografie naleznete ZDE.
6) KINO: Jsi fanda sci-fi? Co si rád přečteš a jaký film Ti „sedne“?
PAVEL: Sci-fi je alfou a omegou mého vnitřního světa nebo co se četby či filmu týká. Už v dětství jsem kreslil obrázky, za které jsem v Třinci ve škole dostával samé bomby, protože to mohli pochopit jen Marťani. Tak to vysvětlila má učitelka výtvarky rodičům. Po přestupu do školy ve Svibici jsem těmi obrázky začal bodovat v různých soutěžích na okresních kolech. Pak přišla kniha Duna a na to Vesmírná odysea od Clarka… Manželka trpí, když ji slavnostně sdělím, že jsem koupil lístky do kina na fajn biják, posledně to byl Star Wars. Současná filmová studia jsou na tom technicky tak dobře, že když koukáte na film, tak jste v tom vesmíru přímo Live, slyšíte hukot těch různých raket a vnímáte ty barvy planet … na to jsi se ptát neměla, prostě to miluji. Fotografie naleznete ZDE.
7) KINO: Další fotografie se nějakým způsobem pojí se slovem „svatý“. Co Ty jako dítě, byl jsi svatoušek nebo jsi dovedl rodičům pořádně „zatopit“?
PAVEL: Jaký jsem byl v dětství? Hodný, až příliš. Otec říká, že mi stačilo dát do ruky barevný časopis nebo papír a tužku a už o mně nikdo nevěděl. Více méně jsem nedělal problémy, dobře jsem se učil, poznámky byly charakteru Zvedá holkám o přestávce sukně, to tátu potěšilo, páč věděl, že to jde se mnou tím správným směrem. Neposlouchá příkazy třídní učitelky, otec opět spokojen, protože babu se poslouchat nemá. Později jsem měl často poznámky za drzost, otec opět v pohodě, protože chlap si má trvat na svém… Jen matka byla z toho trochu nesvá, ale průserům jsem se fakt vyhýbal. A že se občas někde vypilo, no Bóže! Proto jsem přišel domů až ráno nebo raději druhý den, když jsem vystřízlivěl a byl klid. Prostě jsem byl jako puberťák normální synek. Fotografie naleznete ZDE.
8) KINO: Máme tu zimu – nezimu. Jedni si lebedí, že nemusejí denně odhazovat kupy sněhu, druzí jsou naštvaní, že si zimních radovánky pořádně neužijí. Jak jsi na tom Ty? A jaké slasti a strasti přináší zima fotografovi?
PAVEL: Zima! Já miluji zasněžené krajiny! Těch dnů je čím dál tím méně, myslím těch se sněhem, tak se snažím je vnímat plnými doušky. Pokud mám čas, tak rád vyrazím s foťákem ven. Donedávna jsem měl normálně v archívu více fotek beskydské krajiny pod sněhem než těch letních. Možná je to tím, že v zimě tolik necestuji do světa za pořizováním industriálních snímků? Ale opravdu jsem si od dětství sníh vychutnával. Ale musím se přiznat, že mě fakt nebaví shazovat sníh z auta či dokonce dělat lopatou výjezd z parkování na cestu. V práci je to samé, nasněží a lítáš s lopatou neustále. Koho by to bavilo, že? Představte si, že ale nikdy mě nějak nechytlo lyžování, jak sjezdovky, tak běžky. Na bruslích jsem v životě nestál!!! Nijak mi to nechybí. Ale uznejte, Štědrý večer, kouknete z okna a venku tiše padá sníh, no není to romantika! Fotografie naleznete ZDE.
9) KINO: Parádní komáří trio … ale už nezahraje... Víš, že samičky komára jsou schopné vysát až trojnásobek své vlastní hmotnosti? Kdo Tobě „pije krev“ a je to často?
PAVEL: O komářích samičkách mi moc nemluv, protože jsem vodohospodář a bojuji s nimi od brzkého léta až téměř do zimy den co den! Jim jsem pustil žílou fest! Ale myslím si, že neznám člověka, který by mi nějak zvlášť chtěl škodit? Jsem vychován, že se mám k lidem chovat tak, jak chci, aby se chovali oni ke mně. A myslím si, že většinou to funguje. Jasně, občas se najde někdo, ale snažím se takových typů zbavit co nejdříve. Fotografie naleznete ZDE.
10) KINO: V úvodu výstavy jsme zmiňovali, že Tě veřejnost zná hlavně jako autora výjimečných industriálních fotografií. Také v této kolekci snímků se objevují fota z Tvého pracoviště. Čím Tě „industiál“ přitahuje? A ve které zemi bys rád ještě nějaké zajímavé foto ulovil?
PAVEL: Já ti nevím, čím mě přitahuje? Snad svou kolosální velikostí, ke které vzhlížím s úctou. Snad k jeho zajímavé architektuře, která je v našem regionu nepřehlédnutelná, snad proto, že tu máme „robotu“ v krvi, snad proto, že to moc lidí nefotí na takové úrovni a v množství jako já, snad proto, že to tu brzy asi už nebude, protože se likviduje vše, co tu bylo a fungovalo někdy i více než 200 let, někdy méně, ale přesto? Nebo jsem nějak divně ujetý, že se mi líbí komíny, kouř, žhavé železo, rudá barva při výrobě oceli či černý uhelný mour? Mám samozřejmě své představy, co bych chtěl fotit dále. Pokud zdraví dovolí a podaří se konečně zkontaktovat nějaké majitelé čínských hutních kolosů, kam píšu už pěkně dlouho, tak bych rád zavítal s kamerou do vzdálené Asie, která je nyní jádrem světového hutnického procesu. Tam to nyní „žije“! Fotografie naleznete ZDE.
11) KINO: V posledních dnech ses připravoval na zkoušky, které Ti umožní létání s dronem v příštím roce. Kam ve fotografování, ale i v životě, jako čerstvý padesátník směřuješ teď?
PAVEL: Ano, jako čerstvý padesátník se už občas zamýšlím nad tím, co bude dále? Nehledám něco jiného, než jsem doposud dělal. Chci fotit, chci vydávat knihy, otvírat výstavy, besedovat s lidmi o krásách industriální krajiny, protože ona tu opravu je, jen pod rouškou ekologie ji nechceme najít. Ono se dá s průmyslem žít, pokud se do něj investuje s rozumem a s ohledem k přírodě. Proto jsem si také pořídil drona a udělal první registrační zkoušky pilota k tomu, abych mohl fotit tuto industriální krajinu oficiálně z pohledu ptáka a už po prvních vzletech jsem se přesvědčil, že ta krása tu je, je možná smutná či melancholická, o to více přitažlivá! Aspoň pro mě! A co bude dál? To je ve hvězdách! Fotografie naleznete ZDE.
12) KINO: VELMI TI DĚKUJEME, Pavle, za příjemné povídání k naší i Tvé první virtuální výstavě. Přejeme Ti krásné vánoční svátky a do nového roku hlavně pevné zdraví! Už teď se těšíme na Tvé další snímky!
Děkujeme i vám, kteří jste si s námi výstavu "prošli", doufáme, že vám udělala radost!
